Vítejte u Ančikanči

Založila jsem blog, abych se mohla podělit o nevšední zážitky. Jsem ráda na skalách a na lajnách. Jsem totiž HIGHLINERKA. Nic Vám to neříká, nezoufejte: highliner je člověk, který si mezi skalami napíná 2,5 cm široký popruh, aby pak po něm mohl chodit. Při chození nad propastí zažívá neuvěřitelné pocity a vidí svět i sebe z docela nové perspektivy.

pátek 29. srpna 2014

SLACKLINERKA.COM

Na facebooku mám spoustu kamarádů, kteří mají v kolonce zaměstnání napsáno slacklife. A musím konstatovat, že i mě se to přihodilo. Stávám se slacklinerkou na plný úvazek.
Jsem plna odhodlání, nápadů, chuti máknout a pochyb, které ke mě přicházejí, jako ke každému, kdo se vydá nevyšlapanou cestou.

Jestli chcete můžete mrknout na můj nový web.

SLACKLINERKA.COM


Ještě je na něm spoooousta práce, ale kdybych čekala až jí všechnu udělám, tak bych to musela spustit pod doménou slackbabicka.com

Jooo život mě baví!
foto: Jan Šimánek

úterý 29. července 2014

V očekávání

Když mrknu zpět na poslední rok, tak mám úsměv na tváři. Krom toho, že jsem doklepla svá univerzitní studia, tak jsem vyrazila hned na dvě highlinové expedice.

První vedla ke kořenům slackliningu. Do států, do Josemit. A pak i na další místa Kalifornie a Utahu. Bylo to víc, jak dva měsíce zážitků v místech, kde se krajina pořádně vyparádila skalami, horami a pouštěmi. Byl to čas poznávat nepoznané lajny a lidi, ale i čas navštívit slacklinové legendy. Jsem vděčná, že nás Amerika přijala s otevřenou náručí. 

Náš tým a stránky pro film Hvězdy a pruhy 

Během celého dobrodružství  jsme se vzájemě natáčeli a díky Hanibalu vznikne pod rukama šikovného dokumentaristy Honzi Šimánka film. Teaser k filmu je tu


Druhá expedice vedla na Island. Kde žádné kořeny slacklinigu nejsou. Naopak bylo na nás zaset první highlinová semínka. Pro ty méně poetické, jeli jsme na Island dělat vůbec první highline. Island je zem, kde příroda má velkou moc nad lidským konáním. Pocítili jsme to na vlastní kůži. A ikdyž se někdy třesete zimou, vítr se do vás opírá a už nemáte nic suchého, je krásné být v moci přírody.

Třeba vás tímto obrázkem nalákám na stránky expedice 

Tentokrát jsme sebou Honzu rovnou vzali. Takže film bude asi pořádná podívaná ochutnávky už jsou na našich stránkách Hisland. (je to blog tak bez ostichu rolujte dolů:)

Tak to jsou to má očekávání. Přeji ti čtenáři hezký den:)
 

středa 21. května 2014

V Aventuru.

Moc děkuji Natálce a Standovi, že si mě vybrali pro pokec do únorového čísla. Strávili jsem spolu příjemný večer v čajovně a mrazivé odpoledne ve Stromovce:)

Odkaz zde:
http://www.aventuro.cz/mam-v-brise-katedralu/

fotka: Standa Mitáč

Jinak tabletový a internetový magazín Aventuro je vkusně pojatý a precizně vytvořený multimediální kanál. Doslova pastva pro oči.

středa 2. dubna 2014

Do světa .......... (outdooru)



Vím, že na světě vychází miliony časopisů s miliony titulních stran a přes to většina lidí má pocit že, být na titulní straně něco znamená. No, je to určitě potěšující a mě to udělalo opravdu radost. Ale nevím jestli to něco znamená. U mě to byla náhoda.




 Lajnit jsem začala náhodou. A náhodou, zrovna tenhle sport se dostává do kurzu. Jestli si mě Adidas vybral do svého týmu náhodou, to nevím. Ale redakce Světa outdooru si náhodou pro článek vybrala z toho týmu mě. A v jarním čísle byly samé články ze zimi a sníh už se v dubnu nenosí. Sáhli tedy po cácorce nad zeleným údolím (asi náhodou). Tak dík moc všem, co se na těch náhodách podíleli:)
A tu je odkaz na Svět outdooru


Krásné jaro Tobě, který si zabloudil na tenhle blog.

sobota 1. února 2014

Galerie NE


Galerie NE je virtuální výstava, plná lidí, jejich příběhů, snah a snů. Je to mozaika lidí, kteří se nebojí vyjádřit svůj názor, jít proti proudu, nebo jen žít život po vlastním. Škála žen a mužů zde uvedená snad nemůže být pestřejší, ale něco je spojuje...mají ideu, cíl v dáli. Cíl ve kterém naše společnost bude o něco lepší, nebo alespoň oni sami budou o něco lepší.



Honza Hanzlík se mi před nedávnem ozval, že by mě rád zařadil mezi tyhle zajímavé lidi. Nejsem hrdinka, ani o nic nebojuji. Po lajnách chodím, protože chci lépe poznat sama sebe a protože cítím, že lajny ze mě vykřesávají tu lepší část mě samé. Po lajnách chodím, protože mám nesmírné životní štěstí: jsem zdravá, mám báječnou rodinu i kamarády a bydlím v té části světa, kde nemusíte pracovat do úmoru, aby jste pokryli své životní náklady.

Galerii NE držím palce a doufám, že v ní mnoho lidí najde inspiraci. Moc děkuji


PS: Odkaz na článek.