Vítejte u Ančikanči

Založila jsem blog, abych se mohla podělit o nevšední zážitky. Jsem ráda na skalách a na lajnách. Jsem totiž HIGHLINERKA. Nic Vám to neříká, nezoufejte: highliner je člověk, který si mezi skalami napíná 2,5 cm široký popruh, aby pak po něm mohl chodit. Při chození nad propastí zažívá neuvěřitelné pocity a vidí svět i sebe z docela nové perspektivy.

pátek 18. listopadu 2011

Jaký byl Halloween v Berlíně

Strašný, příšerný a děsivý...... teda, jako že plný strašidel, příšer a děsně fajn lidí.

Neb máme 28. svátek, přijeli jsme do Berlína o den dřív než zbytek osazenstva, mít den navíc je super, páč ho beztrestně proflákat: . Ubytovali jsme se jako vždy u Chrise Krr, který nás opět překvapil svou pohostiností. Všechny uložil, furt běhal otvírat a upekl dvakrát úplně báječný koláč. Holky řeknu Vám to je partie: nejenže vypadá, jak dredatej vopálenej Ježíš, vlastní SMC a linegrip, ale eště peče čokoládový koláče.

Nu a teď už k samotnému maskovému rejdění. Mozkem akce byla Faith s Chrisem, ale napínání highline se zůčastnil kde kdo a chození eště víc kde kdo. Nejčastěji byl ovšem na lajně Praken. Maskovacího úkolu se každý zhostil, jak uměl, posuďte sami:

Některé masky se museli v průběhu párty upravit pro lajnění, nebo dokonce uplně změnit. Tak třeba Jordan experimentálně ověřil, že chodítko ti na lajně nepomůže spíš naopak.

A Faith musela upustit od svého robota, neb nemohla hýbat rukama a ani z těch krabic moc dobře neviděla. Její následný kostým, pak potěšil hlavně pány. Na konci lajny Fait konstatovala, že chodit s velkým poprsím je mnohem těžší než předpokládala. 


Růžovlasásky se v Berlíně vůbec nějak namnožily

A zelenáči nezůstali s množením pozadu

Pár fakt nakonec: lajnilo se v sobotu i v neděli; počasí bylo na konec října neuvěřitelně teplé; invazi čínských berušek jsme všichni přežili; dýňová polévka je chutná ikdyž vypadá jak kaše;
Bylo to jedno z největších hajlajnových setkání roku a pravděpodobně poslední. Ale není důvod ke smutku s cizinci zas příští rok.

Foto by Faith Dickey and Chrilaine

pátek 7. října 2011

Kost Castle Highline Meeting


Můžeme být jako Češi zas o něco hrdější, a to protože se u nás pořádal první highline meeting na středověkém hradě. Jak je to možné? Co na to památkáři? Kolik stojí pronajmout si hrad na víkend? A není to trochu drzé ovazovat hrad lajnama?


Celá akce se mohla uspořádat díky otevřené mysli lidí, kteří Kost spravují a díky Kolouchovi a dalším hajlajnerům, kteří zde už několikrát vystupovali a dělají lajnerstvu dobré jméno. Zkrátka stačilo, abych před Kolouchem polohlasem řekla "Ta Kost je fakt super, to by bylo udělat tady hajlajnovej fesťák" No v životě by mě nenapadlo, že hned seběhne dolu do kanclu a vyjedná to.


Organizační tým se vytvořil vcukuletu: Kolouch, Peeto a má maličkost. V průběhu fesťáku pak tak nějak přibyl ještě Kwjet. Povinnosti se přirozeně rozhodily, já jsem z toho vyšla nejlíp, páč jsem toho vlastně moc nemusela a víkend jsem si fakt užila. Kolouch ten makal jak divý, navozil spoustu matroše, natahal s Jirkou Šnýdrem lajničky na nádvoří a giblajnu, organizoval a komentoval šou a ještě stíhal dělat nárazník mezi hradními a lajnery. Peeto s Kwjetem zatím napínali lajny z hradu do protějších strání až z nich pot cákal. A to mi připomíná: měli jsme úúúžasný počasí. Nestydím se říct lepší než v létě :)


Kolik stojí pronajmout hrad a omotat ho šňůrama? Nevím, ale nás to stálo přesně 5 vystoupení v kostýmech. A to jsme ještě jako návdavek dostali na spaní galerii se záchodem a sprchou. Zkrátka luxus.
V galerii nás spalo přes sedmdesát, ale na ten počet to bylo docela klidné spaní. Lajny i kostýmy jsme si patřičně užili. Já teda hlavně ty kostýmy:) Neb s lajnami to bylo trochu složité, přeci jen při stavbě středověkého hradu, s natahováním hajlajn tak úplně nepočítali. A tak do zdí nevestavěli žádná kotvící oka. Jedinná možnost jak kotvit je za kládu vzpříčenou v okně.  A tak se nám podařilo napnout 12 a 20 nad nádvořím a 71 a 76 z hradu do protějšího svahu.


Na závěr musím říct, že se povedlo neuvěřitelné. Neb byli spokojení hajlajneři, páč mohli celej víkend beztrestně řádit na hradě. Byli spokojení turisti, páč byli svědky přirozeně spontánního cirkusu. Bylo spokojené vedení hradu, protože byli spokojení turisti a lajneři. A nakonec byli spokojené ženy, protože těm krásným vypracovaným lajnerům bylo na slunku vedro, odhazovali svršky, smáli se a chodili po lajnách. Možná jako ženy někdy nevíme, co chceme, ale věřte, že tohle by jsme si klidně zopakovaly.


A taky, že jo. Akce se všem líbila a tak se můžete příští rok těšit na Kost Castle Highline Meeting II.
foto: Faith Dickey, Martin Korzeniewski

pátek 30. září 2011

Srbsko....nový ráj, hajlanový

V sobotu jsme si s Kwjetem říkali, jak strávíme volnou neděli...asi Vás nepřekvapí, že jsme se rozhodli pro hajlajně. Původní plán byl Příhrazy, ale pak Kwítko přišel s ještě lepším: Srbsko. To Srbsko, kde začínal lézt snad kaž pražák, to Srbsko, ke kterému se žou romantické vzpomínky a které jsem už pár let zapomněla navštívit.Večer jsme nabili vrtačku a ráno koupili svorníkové kotvy. Do Alkazaru jsme po drobné terénní vložce dorazili v jednu.

Kwjet se s nadšením pustil do vrtání a s Dannym jsme začali připravovat kotvení na druhé straně. "Duhový kamínek " 26/20 byl napnut asi ve 4. Půl hodiny na to jsme dokončili také "Hitparádu" 55/20. Kwjet pochodil Hitparádu na OSFM, Kamínek pak ve swami a kotníčku. Danny byl na hajlajně prvně a nevedl si vůbec špatně. jsem si užila Kamínek (OS,FM) i Hitparádu, tu jsem samozřejmě nepřešla, ale sympatie. Byla tak akorát exponovaná a ideálně napnutá. Při sundávání jsme zatměli (jako vždy). Zachránili nás lezci ze Slaného, kteří nám půjčili lana a ještě nás pak přiblížili k autu. Děkujem:) a doufáme, že se mezi lezci nerozšíří pomluvy o hajlajnerech, kterým nabídnete prst a oni vám utrhnou celou ruku.

Alkazar nás tak nadchnul, že jsme se tam museli vrátit ještě ve středu na Svatého Václava. A to s jasným plánem, napnout a přejít 80. Tedy tento plán měl Kwjet, Adam a já jsem se drželi jen té první části. Šlo to hladce, napínání probíhalo rychle díky Kwjetovu super setapu, Zionu a sehranému týmu. Asi v 5 bylo napnuto. Kwjet dal pokus při kterém to ani pořádně nerozešel, trochu jsme dopli a hle hned v druhém pokusu nabral své obvyklé turbo tempo a už valil. Lajna se klepala, Kwjet máchal rukama, surfil, ale furt šel. To surfení a rukama máchání vyhodnotila slečna lezkyně z první etáže jako "pche teda pěknou frajeřinu" a svým pitomoučkým, pohrdavým hláskem to dala na vědomí celému Alkazaru. Chtěla jsem na ní houknout, že ten kluk na lajně je sice frajer, ale že ted zrovna nemá na frajeřinky ani pomyšlení. Ale rozmyslela jsem si to, Kwjetovi by to stejně nepřidalo:)

Kwjet to bez ohledu na kecy lezců přešel. Oni to nemyslí zle, jen si neuvědomují, že jejich poznámky o lajnách, jsou podobné jako poznámky turistů o lezcích. Nazpět to Kwjet poslal os. Hajlajnu pojmenoval Démon v hlavě 79/40, a to proto, že měl při chození v hlavě nějaký pekla. Prubla jsem to též, páč by byla věčná škoda alespoň si nestoupnout.
 
Na hajlajnách je zvláštní a pěkné, jak se některé pocity opakují. Když nyní mám jít na nějakou delší hajlajnu, cítím podobný respekt, jako když jsem s hajlajnama začínala. Musím se opět přemlouvat, musím sebrat všechnu odvahu, soustředit se vždy jen na další krok a nezatěžovat se očekáváním. Musím se zas snažit nepřemýšlet a nehodnotit, jen pozorovat. Pozorovat, jak se lajna houpe, pozorovat dialog v hlavě a mít stále na mysli, že existují jen dva stavy: na lajně a pod lajnou, nic mezi tím. A když se tohle všechno povede, tak mi přestane záležet na tom jestli lajnu přejdu nebo ne. Když uspěju tak paráda, když se mi to nepovede, tak jsem alespoň potrénovala. Na konci dne cítím klid, naplně a motivaci.

pondělí 26. září 2011

Girls Only Highline Meeting

Ve čtvrtek dopolene jsme s Domčou hned po zápisu vyzvedly Kanaďanku Tamaru, naskádaly se do epesrádes Lady a vyrazily do Ostrova. Cílem je mezinárodní holčičí hajlajnový setkání, které dnes musíme připravit. Jen co jsme zaparkovaly, žádné zdržování, nakládáme bágly a razíme do Himmelreichu. Domča umí krásně lézt, tahat hajlajny a Tama sice neumí ani jedno, ale je výborným pozemním saportem....prostě dream team.

Domča během svého dvoudenního pobytu v Ostrově natáhla fixy na všechny věže, co jsme potřebovaly, patří zato velký dík. Ve čtvrtek večer byla připravena 15tka a natažena jedna z věží 20cky. A jsem mohla zajet pro Faith, která stopovala z Wroclavi s batohem, který žil tak 45kg a pro Prcka, Mirku a Jewel. Poseděly jsme v hospodě a když jsme se chtěly vydat do skvotu, zželelo se Pínovi mladých slacklinerek a půjčil nám na víkend domeček snů. V noci asi ve dvě přijelo francouzské auto s Jelenou, dalšíma dvěma Francouzkami a jednou Švýcarkou.

 Pátek byl opět ve znamení tahání. Jelena s Faith se pustily do napínání 50tky a my Češky jsme dokončily patnáctku a naply dvacku. Přijelo auto Polek, auto Němek a jedna Rakušanka. Překonaly prvotní ostych a začaly zkoušet. jsem s taháním končila až za úplné noci. Byla jsem dost hotová.

 V sobotu se točilo vtipné videjko v holčičím oblečení...máte se na co těšit. Holky zkoušely patnáctku, jak o život, některým se i zadařilo. Dvacku přešla jen Jelena, Faith, maličkost a Mirka, kterou obdivuji, protože hajlajn chodila naposledy v dubnu a od začátku léta nevkročila na lajnu kvůli problémům s koleny. Došlo i na první swami přechod ve vysokých podpatcích v podání Faith. jsem se celý den chystala na padesátku, ale pochopitelně se mi do moc nechtělo a tak jsem radši dopínala lajny, které se pod množstvím odsedkových pádů povolovaly a povolovaly. Na lajnu jsem se dokopala až když se slunce schovalo za kopečky. Postavila jsem se a ušla několik kroků. Pocit z lajny byl úžasný, ale v šeru se mi už blbě koukalo, a tak jsem chození odložila na neděli. 

Jak jsem si to druhý den vyčítala...v noci začalo pršet a nepřestalo do pondělního odpoledne. Lajna se brutálně nacucala a povolila. Přesto jsme s Jelenou, Mirkou a Prckem vyrazili alespoň to zkusit. Foukal vítr a chcalo a byla nám zima, samosebou největší kapky začaly padat vždy, když jsme vlezly na lajnu. Jelena o pajdě prohlásila, že je "snaky" a měla úplnou pravdu. Ta lajna se totiž kroutila jak had, pomalu, ale nesmlouvavě. Při jednom pokusu jsem spadla asi 10 metrů od začátku, řekla jsem si že vstanu a zkusím ještě kus jít. Houbelec, po dvou pádech jsem se pokorně odšoupala zpět. Vrátily jsme se do hospody a zbytek dne jsme se zahřívaly a čekaly až přeprší. Nepřepršelo a tak jsme se vydaly za posledního světla sundavat dvacku. No zažila jsem už i lepší věci, hopkat v šeru v mokrém oblečení po mokrých skalách... Večer všichni odjeli až na pár výjimek.

V pondě následovala deštivá dohra na padesátce. Ale pade je prostě pade a k němu musí člověk dospět postupně a pokorně. Těším se na tu cestu k Vám padesátky.A co se če holčičího hajlajnu...jednou za rok proč ne, ale nebudu lhát, mám ráda hajlajny s klukama, a na tom jsme se shodly všechny Češky. Představte, že holky z jiných zemí mají z jejich kluků místy i nepříjemné pocity. Takže kluci český hajlajnový jste fajn!:)
foto: Verena, Faith Dickey


Dodávám ještě video, které natočila a sestříhala Faith Dickey:
http://vimeo.com/30604153